Devět let v jedné dlani #
Položte si je vedle sebe a nemusíte umět latinsky.
Vlevo mince, která je zjevně stříbrná — světlá, těžší, o poznání větší, opis kolem hlavy jde přečíst bez lupy. Vpravo mince menší, tmavá, šedá jako olovo, s portrétem, který vypadá spíš naznačeně než vyrytě.
Obě zobrazují téhož muže. Obě jsou pravé. Obě jsou antoniniany — nominálně tatáž mince, tatáž hodnota, tentýž stát. Mezi jejich ražbou uplynulo devět let.
To, co mezi nimi vidíte, není opotřebení. Je to rozpad říše, zaznamenaný v kovu s přesností, jakou vám žádná kronika nedá.
Muž, kterému se rozpadla říše pod rukama #
Gallienus vládl v letech 253–268 n. l. a jeho vláda spadá doprostřed toho, čemu se dnes říká krize třetího století.
Bilance je z dnešního pohledu skoro neuvěřitelná. Jeho otec a spoluvládce Valerianus padl roku 260 do zajetí perského krále Šápúra I. — první a jediný římský císař, který skončil v cizím zajetí, a Řím ho nikdy nedostal zpět. Na západě se odtrhla Galie, Británie a část Hispánie a vzniklo samostatné galské císařství pod Postumem. Na východě si nárokovala moc palmýrská královna Zenobia. Přes hranice se valili Alamani, Frankové, Gótové. A do toho mor.
Gallienus přesto nebyl žádný voják bez fantazie. Byl to muž se skutečným intelektuálním rozhledem — dobrý řečník, milovník řecké kultury, podporovatel novoplatónského filozofa Plótína, kterému prý dokonce zvažoval věnovat město v Kampánii, kde měla vzniknout obec podle Platónových Zákonů. Zároveň provedl reformu armády, která přežila jeho i celé století: oddělil jezdectvo jako pohyblivou zálohu, schopnou dorazit tam, kam pěší legie dojít nestihly.
Zemřel roku 268 v Mediolanu, dnešním Miláně, rukou spiklenců z vlastního štábu — při obléhání uzurpátora, kterého tam sám zahnal.
Mince první: Lyon, 258–259 n. l. #
Lícní strana: poprsí císaře ve zbroji, s paprsčitou korunou, obrácené vpravo. Opis GALLIENVS P F AVG.
- GALLIENVS — jméno
- P (Pius) — zbožný
- F (Felix) — šťastný, ve smyslu „obdařený štěstěnou”
- AVG (Augustus) — „vznešený”, fakticky titul císaře
Rubová strana: okřídlená Viktorie stojící na glóbu, po každé straně jeden spoutaný zajatec. Opis VICT GERMANICA — Victoria Germanica, vítězství nad Germány.
Glóbus pod nohama bohyně není dekorace: znamená vítězství světové, ne jen pohraniční šarvátku. Zajatci nejsou konkrétní lidé — jsou to konvenční figury „podmaněného barbara”, stejné, jaké Řím používal na vítězných ražbách už od Traiana.
„Germanica” odkazuje na tažení proti Alamanům, Frankům a Juthungům na rýnské a dunajské hranici v letech 256–258, které vyvrcholilo Gallienovým vítězstvím u Mediolana roku 258. Tehdy zastavil alamanský vpád, který už mířil do samotné Itálie.
A teď to zajímavé. Tahle mince byla ražena v Lugdunu, dnešním Lyonu — a byla ražena pro legitimního římského císaře. To je detail, který se snadno přehlédne, protože Lyon si každý spojuje s galským císařstvím. Jenže Postumovo povstání vypuklo až roku 260, po Valerianově zajetí. Když vznikala naše mince, byl Lugdunum pořád císařská mincovna centrální vlády, financující legie na Rýnu.
Držíte tedy ražbu z mincovny, která za necelé dva roky přestala patřit Římu. Nikdo v Lyonu to tenkrát nevěděl.
Doložené kusy tohoto typu váží zhruba 3,1 až 4,2 g při průměru 21 až 26 mm. Obsah stříbra se v té době pohyboval kolem patnácti až dvaceti procent — k číslům se ještě vrátíme, protože nejsou tak jednoznačná, jak se tváří.
Mince druhá: Řím, 267–268 n. l. #
Lícní strana: hlava císaře s paprsčitou korunou, opis zkrácený na pouhé GALLIENVS AVG. Tituly Pius a Felix zmizely. Není to náhoda — opisy se zkracovaly spolu s tím, jak se zmenšoval kroužek kovu, na který se měly vejít.
Rubová strana: kráčející laň. Opis DIANAE CONS AVG. V exergu značka dílny.
Rozepsáno: Dianae Conservatrici Augusti — „Dianě, ochránkyni císařově”. A tady je nutné zabránit jednomu rozšířenému omylu: zkratka CONS neznamená consecratio, tedy posmrtné zbožštění. Konsekrační ražby patří mrtvým a zbožštěným císařům, kdežto Conservator/Conservatrix Augusti je prosba za žijícího panovníka. Že si toho byla římská mincovna dobře vědoma, dokládá jedna drobnost: u Jupitera v téže sérii se vyhnula orlu, jinak Jupiterovu samozřejmému atributu — právě proto, že orel byl typický pro konsekrační mince a hrozila záměna.
Zvěřinec na mincích #
Naše laň není osamocený nápad. Patří do série, které sběratelé dodnes říkají „zoo” nebo zvířecí série — poslední velké emise římské mincovny za Galliena. Devět božstev, každé se svým zvířetem:
| Božstvo | Zvíře |
|---|---|
| Diana | jelen, laň, antilopa nebo gazela |
| Apollón | kentaur natahující luk, gryf |
| Sol | Pegas, býk |
| Jupiter | koza (odkaz na Amaltheu) |
| Liber Pater | panter |
| Neptun | hippokamp |
| Merkur | kriokamp (beraní hlava, rybí ocas) |
| Hercules | nemejský lev, erymanthský kanec |
| Iuno | koza (na ražbách Gallienovy manželky Saloniny) |
Ve vzácnějších variantách přibývají fénix, chiméra, hydra, Kerberos, okřídlený had či rohatý lev. Je to malý mytologický bestiář — na mincích státu, který se právě rozpadal.
Proč vznikla, se přesně neví. Existuje několik konkurenčních výkladů a žádný nevyhrál:
- Náboženský a ochranný (R. D. Weigel, Numismatic Chronicle 150, 1990): bohové byli vybráni pro svou tradiční roli ochránců Říma a pro vazbu na okruhové hry; nejde tedy o zprávu vojákům, jako u paralelní „legionářské” série.
- Kulturně obranný: apel na staré římské bohy jako reakce na tlak východních mysterijních kultů a rostoucího křesťanství.
- Votivní za zdraví: konkrétně u Diany se uvažuje o souvislosti s morem, který v říši zuřil, případně se zraněním, které Gallienus utrpěl v bojích proti Postumovi.
- Oslavný: propojení s decennalií, oslavou deseti let vlády — jenže ta připadla na rok 262 a série je o pět let mladší, takže vazba je spíš interpretační než doložená.
Nejdůkladnější zpracování tématu je dodnes práce E. Beslyho a R. Blanda z roku 1983; kdo chce jít do hloubky, začíná tam.
Katalogové zařazení je u téhle série pověstně nepořádné. Jelen se objevuje pod čísly RIC V.1 178 i 179, laň pod 176 i 177, různí prodejci to přiřazují nekonzistentně a značky v exergu (u jelena typicky X nebo XI, u laně ε nebo tečka) tomu příliš nepomáhají — Gallienovy dílny totiž míchaly latinské číslice s řeckými písmeny a systém se sjednotil až po něm. Kdo chce mít u své mince jistotu, musí ji porovnat s katalogovou fotografií kus po kuse, ne podle slovního popisu. Také datace kolísá: OCRE uvádí široké rozmezí 260–268, zatímco numismatický konsenzus klade zvířecí sérii až na úplný konec, do let 267–268.
Váha se pohybuje kolem 2,4 až 3,7 g, průměr 20 až 22 mm. Obsah stříbra: pod pěti procenty, u nejhorších kusů dvě až dvě a půl.
Křivka pádu #
Postavené vedle sebe to vypadá takhle:
| Období | Stříbro v antoninianu |
|---|---|
| Caracalla, zavedení mince (215) | zhruba 50 % |
| Filip Arab (244–249) | 40–45 % |
| Traianus Decius (249–251) | kolem 41 % |
| Trebonianus Gallus (251–253) | kolem 35 % |
| Valerianus a Gallienus, raná spoluvláda (253–258) | kolem 20 % |
| Valerianovo zajetí (260) | kolem 15 % |
| Gallienus, konec samostatné vlády (267–268) | pod 5 %, místy 2 % |
| Aurelianova reforma (274) | ustáleno na zhruba 5 %, poprvé značeno na minci |
Jedna metodická poznámka, kterou většina populárních textů vynechává. Starší měření D. R. Walkera ze sedmdesátých let pracovala s povrchovou analýzou, jenže právě povrch byl u těchhle mincí uměle obohacen stříbrem. Novější rozbory Butchera a Pontinga, měřící celý průřez, vycházejí systematicky níž — rozdíl bývá i patnáct procentních bodů. Takže když někde narazíte na dvě různá čísla pro tutéž minci, nemusí to znamenat, že jedno je špatně. Znamená to, že se měřilo jinak.
Proč jsou tak levné #
Tady je odpověď na otázku, kterou si položí každý, kdo poprvé uvidí cenovku pravé římské mince a nevěří jí.
Gallienus proti inflaci bojoval tím, že razil víc. Otevíral mincovny, zvyšoval emise, chrlil do oběhu obrovská množství mincí — což inflaci samozřejmě nezastavilo, zato po sobě zanechalo hory kovu.
A ten kov se dochoval, protože nikdo neměl důvod ho přetavovat. Britský poklad z Cunetia, nalezený roku 1978 ve Wiltshiru, obsahoval 54 951 mincí. Poklad z Normanby z roku 1985 dalších 47 920. To jsou dva nálezy — a takových je po Evropě řada. Lidé tehdy zakopávali celé hrnce oběživa, protože bylo bezcenné a nebylo kam s ním, a pak se pro ně už nikdy nevrátili.
Výsledek pro dnešního sběratele: běžný kus zvířecí série se dá pořídit v přepočtu za nižší stovky korun. Lepší lugdunský VICT GERMANICA s reálným stříbrem vyjde spíš na jeden až dva tisíce. Vzácnější zvířata — kentaur, hippokamp, gryf — jdou výš, ale pořád se bavíme o částkách, za které nekoupíte ani slušnou moderní pamětní minci.
Je to nejlevnější způsob, jak držet v ruce něco, čeho se dotýkal člověk žijící před sedmnácti sty lety. Za předpokladu, že si dáte pozor na to, co kupujete.
Na co se dívat při nákupu #
Stříbření. U pozdních ražeb byla vrstvička stříbra povrchová a otěrem mizela. Kus, kterému zbyla, je citelně žádanější než tentýž typ v holém bronzu.
Čitelnost opisu. U mincí za pár stovek je běžné, že opis jde přečíst z poloviny. Rozdíl mezi „nějaký Gallienus” a konkrétní určenou ražbou konkrétní dílny je přesně ten rozdíl, který se promítne do ceny — i do radosti ze sbírky.
Patina. Neškrábat, nečistit, nezkoušet leštit. Vyčištěná antická mince ztrácí hodnotu okamžitě a nevratně — a poznat se to dá na první pohled.
Rub versus líc. Skoro u každé mince z tohoto období je jedna strana výrazně ostřejší než druhá. Není to náhoda ani vada konkrétního kusu; je za tím způsob, jakým se antické mince razily. Stojí to za samostatné povídání — jak číst opotřebení razidla.
Kdo naopak takové mince zdědil a chce je zpeněžit, měl by vědět, že hodnota se u antiky určuje kus po kuse a že sbírka jako celek bývá cennější než rozprodané jednotliviny. V Praze se dá nechat ocenit například u AUREA Numismatika.
Co ta dvojice vlastně dokládá #
Vraťme se k té dlani z úvodu.
Levá mince pochází z říše, která ještě fungovala: měla stříbro, měla Lyon, měla vítězství nad Germány, které stálo za to vyrazit na peníze. Pravá pochází z říše o devět let později, která má místo stříbra nátěr, místo vítězství prosbu k bohyni, aby císaře ochránila, a místo Lyonu cizí stát.
Za tu dobu se nezměnil panovník. Nezměnil se nominál. Nezměnil se ani ten titul Augustus na líci.
Změnilo se všechno ostatní — a je to vidět pouhým okem, na dvou kusech kovu, které dohromady stojí míň než večeře ve dvou. To je na antické numismatice to nejlepší: dějiny jsou tu k mání, ne k přečtení.
Zdroje #
- OCRE — RIC V Gallienus 49f (VICT GERMANICA, Lugdunum, 258–259)
- OCRE — RIC V Gallienus 178 (zvířecí série, jelen)
- OCRE — RIC V Gallienus 177 (zvířecí série, laň)
- Numista — Gallienus, antoninianus, DIANAE CONS AVG (váhy, průměry, značky)
- CoinWeek — Zoo Coinage of Gallienus: Coins From an Empire on the Brink
- NGC Ancients — The Decline of Roman Silver Coinage
- Recenze: Butcher & Ponting, The Metallurgy of Roman Silver Coinage (k rozdílu metod měření)
- Wikipedie — Cunetio Hoard
- Roman Emperors (DIR) — Valerian a Gallienus
Komentáře (0)