Série, kterou nikdo jiný nemá #

K 30. červnu 2026 držela Česká národní banka 82,4 tuny zlata. Před čtyřmi lety to bylo zhruba dvanáct tun a v roce 2019 dokonce jen osm.

Zajímavější než to číslo je ale způsob, jakým vzniklo. ČNB nakupuje zlato každý jediný měsíc od března 2023, bez jediného vynechání. Na konci února 2026 to bylo šestatřicet měsíců v nepřetržité řadě, na konci května devětatřicet. Žádná jiná centrální banka na světě podobně dlouhou nepřerušenou sérii nemá.

Cíl je stanovený a veřejný: sto tun do roku 2028.

Když si člověk zvykne na obrázek centrálních bank jako institucí, které mlčí a jednají nepředvídatelně, je tenhle případ nezvyklý už tím, jak otevřeně je popsaný. Na webu ČNB se dá přečíst nejen kolik zlata banka má, ale i proč ho kupuje a proč to dělá zrovna takhle.

„Nečasujeme trh” #

Guvernér Aleš Michl to shrnul jednou větou:

Pravidelně v každém čtvrtletí něco zhruba koupíme, nečasujeme trh.

Zní to skoro banálně, ale je v tom celá strategie. ČNB se nepokouší odhadnout, kdy je zlato levné. Nakupuje průběžně, v podobných dávkách, ať je cena jakákoli — tedy metodou, které se v investičním světě říká průměrování nákladů. V lednu i v únoru 2026 to bylo shodně 54 000 uncí, tedy zhruba 1,7 tuny měsíčně. Dlouhodobě se tempo drží kolem 1,6 až 1,7 tuny za měsíc, s výkyvy podle situace na trhu.

Nakupuje se na londýnském mimoburzovním trhu, kde se odehrává drtivá většina světového obchodu s fyzickým zlatem.

Že nejde o spekulaci, říká banka rovnou: „ČNB na cenu zlata nespekuluje.” A pokud si vzpomeneme, co zlato v první polovině roku 2026 předvedlo — v lednu dvanáct historických rekordů, na konci ledna londýnský fixing 5 405 dolarů za unci, a pak druhé čtvrtletí s propadem o šestnáct procent, nejhorším od roku 2013 — pak je disciplína nakupovat pořád stejně vlastně pozoruhodná. Kdo časuje trh, ten by v takovém pololetí buď zbohatl, nebo se spálil. ČNB nedělala ani jedno.

Důvod není výnos, ale klid #

Proč tedy? Odpověď, kterou banka uvádí, není o zisku.

Česká národní banka drží ve srovnání s velikostí české ekonomiky mimořádně velké devizové rezervy. Jejich hodnota kolísá podle toho, jak se vyvíjejí akcie, dluhopisy a měnové kurzy — a to kolísání se propisuje do hospodářského výsledku banky. Zlato má s ostatními finančními aktivy nízkou, občas zápornou korelaci: chová se jinak než zbytek portfolia. Když tedy zlato tvoří rozumný podíl rezerv, celkový výsledek se houpe méně.

Banka to formuluje přesně takhle: sto tun zlata „sníží volatilitu jejího hospodářského výsledku” právě díky nízké korelaci s cenami ostatních aktiv. Sama sebe označuje za konzervativního investora.

Je to jiná logika než ta, kterou má drobný kupec slitku. Centrální banka nekupuje zlato proto, že věří v jeho růst. Kupuje ho proto, že se nechová jako všechno ostatní.

Kde ten poklad vlastně leží #

Budova České národní banky na Na Příkopě 28 v Praze
Sídlo České národní banky na Na Příkopě v Praze. Zlato, o kterém rozhoduje, ale z drtivé většiny leží v Londýně. Foto: ŠJů, CC BY 4.0, via Wikimedia Commons.

Naprostá většina českého zlata není v Praze. Leží v Londýně, protože právě tam je možné s ním okamžitě obchodovat — uložení v centru trhu znamená likviditu, kterou trezor uprostřed Evropy nenabídne. ČNB navíc zlato občas půjčuje jiným centrálním bankám formou depozit, což přináší úrokový výnos; nečinně tedy neleží.

Menší část je doma a má konkrétní účel: ražbu zlatých pamětních mincí, které pro ČNB vyrábí Česká mincovna. To je ta část národního zlata, se kterou se sběratel setká fyzicky.

Tahle dělba mimochodem ukazuje rozdíl proti sousedům. Polská NBP volí opačný přístup — nakupuje ve velkých vlnách a stále větší část drží doma. V únoru 2026 koupila jednorázově dvacet tun, v červenci hlásila 632,4 tuny celkem, z toho zhruba stovku na polském území, a míří k 700 tunám. Ten cíl schválila rada NBP v lednu 2026 z iniciativy guvernéra Glapińského.

Česká cesta je pomalejší, plynulejší a víc spoléhá na londýnskou likviditu. Polská je hlasitější a víc sází na fyzickou dostupnost doma. Obě jsou obhajitelné a každá vypovídá o jiné představě, co se může pokazit.

Není v tom sama #

Chování ČNB by samo o sobě bylo kuriozita. Zapadá ale do trendu, který je celosvětový.

Centrální banky nakoupily v prvním čtvrtletí 2026 celkem 244 tun zlata, nejrychlejším tempem za více než rok. Čínská lidová banka navyšovala rezervy dvacet měsíců v řadě a v červnu 2026 se dostala zhruba na 2 346 tun. A do hry vstoupili i noví hráči: Ugandská centrální banka spustila v dubnu 2026 tříletý program, ve kterém kupuje zlato přímo od místních těžařů a platí v ugandských šilincích — tedy zcela mimo dolarový okruh. Cíl je sedm až deset tun ročně. Keňa podobný záměr ohlásila, ale zatím ho nerozjela.

Průzkum World Gold Council mezi centrálními bankami, zveřejněný v červnu 2026 s rekordní účastí 76 institucí, dává tomu chování číselný rámec:

  • 74 % dotázaných bank čeká, že podíl amerického dolaru v globálních rezervách bude za pět let nižší
  • 89 % předpokládá, že světové zlaté rezervy během následujícího roku porostou
  • 9 % bank za poslední rok navýšilo objem zlata uložený doma
  • 49 % dnes používá vlastní národní trezory
  • 57 % dotázaných bank má stále nějaké zlato uložené u Bank of England — ještě před rokem to bylo 64 %

Ta poslední dvojice čísel se často cituje špatně, tak pozor na to: není pravda, že v Londýně leží 57 % veškerého zahraničně uloženého zlata. Je to podíl bank, které tam mají uloženo něco. Rozdíl podstatný.

Milník, o kterém se mluví nepřesně #

V médiích se v roce 2026 hodně psalo, že zlato předstihlo americké státní dluhopisy jako složka světových devizových rezerv. Je to pravda — ale stojí za to říct to přesně, protože kolem toho koluje dost nesmyslů.

Ten překlop nastal do konce roku 2025, kdy zlato tvořilo zhruba 27 % oficiálních rezerv proti 22 % u amerických dluhopisů. Poprvé od roku 1996. A formálně to potvrdila Evropská centrální banka ve zprávě o mezinárodní roli eura, vydané 2. června 2026.

Co se nedá citovat, je statistika IMF COFER, na kterou se v téhle souvislosti běžně odkazuje. Ta totiž zlato ze své měnové skladby úmyslně vylučuje, takže z ní tenhle závěr vyčíst nelze.

A ještě jedna střízlivost: velkou část toho posunu způsobil valuační efekt. Zlato prudce zdražilo, takže jeho podíl narostl i bez jediné nakoupené unce. Fyzické nákupy jsou skutečné a velké, ale samy o sobě by na takový překlop nestačily.

Co si z toho odnést #

Pro čtenáře, který zvažuje vlastní nákup, jsou tu dvě věci, které stojí za pozornost — a ani jedna z nich není doporučení.

První: motivace centrální banky a motivace domácnosti nejsou tytéž. ČNB řeší kolísání hospodářského výsledku instituce s obřími rezervami. To není situace, ve které je kdokoli z nás. Z toho, že zlato kupuje centrální banka, nijak neplyne, že je to vhodné pro konkrétní osobní portfolio.

Druhá: zajímavější než co ČNB kupuje je jak to kupuje. Nečasuje. Nakupuje pravidelně a drží se plánu i ve čtvrtletí, kdy cena spadla o šestnáct procent. Kdo chce hledat poučení, tohle je asi jediné, které je opravdu přenositelné — a je nudné, protože poučení bývají.

Kdo řeší praktickou stránku, tedy jaké formy zlata vůbec existují a jak se liší, najde to rozebrané v článku o investičním zlatě; rozdíl mezi mincí, která je investiční, a mincí, která je sběratelská — a proč to nikdy nesplyne — rozebírá samostatný text.

Mimochodem, mimo velká čísla existuje ještě jeden důvod, proč zlato v českých trezorech leží: pamětní mince ČNB. Ty už nejsou o rezervách, ale o numismatice — a jejich hodnotu určuje něco úplně jiného než burzovní kurz.

Tento text je informativní a nenahrazuje investiční poradenství.

Zdroje #

Související #