Když v aukčním sále padne jméno „1876-CC Twenty-Cent Piece”, sálem projde ticho, jaké jinak patří spíš zlatým raritám. Důvod je prostý: podle portálu CoinWeek se z celého ročníku, raženého v mincovně Carson City v nákladu pouhých 10 000 kusů, věří v přežití méně než dvaceti exemplářů. Skoro celá série totiž skončila v tavicí peci ještě dřív, než se stačila dostat mezi lidi. Numismatik, který takový kus drží v ruce, drží zlomek původního nákladu. Souvislosti shrnuje přehled oboru numismatiky.

A právě tady je „proč teď”: dvacetník je jednou z nejkratších epizod v dějinách americké mincovny. Podle CoinWeek byl nominál schválen v polovině 70. let 19. století a ražen jen čtyři roky — od 1875 do 1878. Do oběhu se přitom dostaly ražby jen dvou z nich, 1875 a 1876; ve zbylých dvou letech mincovna razila výhradně proofy pro sběratele. Kdo chce pochopit, proč Amerika během čtyř let od nadějného nominálu ustoupila, musí se vrátit k stříbrné politice tehdejších let.

Nominál narozený ze stříbrného sporu #

Nápad na dvacetník nebyl nový. Podle CoinWeek se návrhy na dvaceticentovou hodnotu objevovaly už na sklonku 18. století. Rozhodující impuls ale přišel až v 70. letech. Coinage Act z roku 1873 ukončil volnou ražbu stříbra a stříbrné doly na Západě hledaly pro svůj kov nové odbytiště. Nevadský senátor John Percival Jones proto tlačil na Kongres, aby dvacetník autorizoval — nominál byl zkrátka i politickým gestem vůči těžařům.

Do hry vstoupil i praktický důvod. Roku 1873 mincovna ukončila ražbu half dime, tedy pěticentu ze stříbra. V drobném obchodě vznikaly mezery při vracení peněz a dvacetník je měl zaplnit. Rytec William Barber, pracující pod ředitelem mincovny Henrym Lindermanem, upravil pro nový nominál osvědčený motiv sedící Liberty. Avers tak působil povědomě — a v tom byl kámen úrazu.

Když se mince plete s čtvrťákem #

Dvacetník byl velikostí i motivem příliš blízko čtvrtdolaru. Barber sice dal minci hladkou hranu místo vroubkované, jakou nesl quarter, ale v běžném provozu si toho málokdo všiml. Záměna byla na denním pořádku a nominál rychle ztratil smysl.

První rok přesto vypadal slibně. Podle CoinWeek vyrobila v roce 1875 sanfranciská mincovna 1 155 000 dvacetníků, Carson City jich přidal 133 290 a Philadelphia 38 500. Tato čísla ukazují, jak nerovnoměrně byla ražba rozložená — San Francisco chrlilo milionové náklady, zatímco filadelfský příspěvek byl proti tomu takřka symbolický.

Následující rok už přinesl obrat. Právě roku 1876 dostal Carson City náklad 10 000 kusů, z něhož se ale skoro nic nedostalo ven. Poptávka opadla, mince se neosvědčila a mincovna neměla důvod hotové kusy uvolňovat. Výsledkem je jedna z nejznámějších rarit americké numismatiky — a zároveň učebnicový příklad toho, že o vzácnosti nerozhoduje jen náklad, ale to, co z něj přežije. Census dochovaných kusů je odhad; „méně než dvacet” znamená okolo, ne přesně.

Poslední dva roky patřily sběratelům #

Rok 1877 a 1878 už znamenal konec pro oběh. Mincovna razila jen proofy, a to výhradně na objednávku sběratelů — s náklady 350 a 600 kusů. Dohromady se za oba roky prodalo pouhých 1 100 proof dvacetníků. Nominál tak dožil jako sběratelská kuriozita, ne jako platidlo.

Pro srovnání s tvrdými čísly dneška: dvacetník je stříbrná mince, takže k jeho materiálové stránce patří i cena drahého kovu. Zlato se k datu obchoduje za 1 850 Kč za gram [[NAŠE DATA]] — připomínka, že u historických raritních ražeb je materiálová (melt) hodnota veličina zcela oddělená od hodnoty numismatické. U kusu, z jehož ročníku přežila necelá dvacítka, o ceně rozhoduje census a zachovalost, ne váha kovu.

Co sledovat dál #

Dvacetník zůstává mincí, u které se cena i atribuce odvíjejí od aktuálního stavu dochovaných exemplářů. U ročníku 1876-CC platí, že každý nově ověřený kus mění census — a s ním i vnímání vzácnosti. Sledovat se vyplatí velké americké aukce se sekcí Liberty Seated, kde se právě carsonské ražby objevují nejčastěji, a také pohyb ceny stříbra a zlata; k datu drží zlato 1 850 Kč za gram [[NAŠE DATA]], což je referenční bod pro odlišení materiálové a sběratelské hodnoty. Grade je vždy názor certifikační služby, nikoli fakt o minci — a u série s tak tenkým dochovaným základem to platí dvojnásob.

Redakce Numismatika.info

Související #

Zdroje #

  • CoinWeek — historie a mintáže Twenty-Cent Piece (autorizace, ražba 1875–1878, náklady jednotlivých mincoven, proof ročníky 1877–1878, dochování 1876-CC) — coinweek.com — citováno k datu vydání.
  • Naše redakční data — kurz drahých kovů k datu (zlato 1 850 Kč/g) — interní podklad — k datu vydání.

Tento text nenahrazuje investiční poradenství.